Jaké druhy žijí na Jadranu?

Nejrozšířenější čeledí želv ve Středozemním moři je Cheloniidae a druhem Caretta caretta (Linnaeus), (kareta obecná) která obývá nejen Středozemní moře, ale také Atlantský, Tichý a Indický oceán. Dosahuje velikosti až 1 m a váhy vzácně až 150kg. Mláďata mají krunýř tmavohnědý až černohnědý, dospělci světlehnědý a plastron žlutohnědý. Samice klade ve dvou až třech snůškách 70-130ks vajec. Po padesáti až šedesáti dnech se líhnou mláďata.

Dalším rozšířeným druhem je Chelonia mydas mydas (Linnaeus), (Kareta zelená) která obývá Středozemní moře a Atlantský oceán. Tato želva má zelenohnědý krunýř s tmavými skvrnami. Hlava a ploutve jsou olivově zelené. Krunýř je žlutavý. Přední nohy, ploutve, mají jeden dráp. Samice snáší v sedmi i více snůškách za rok 100-200ks vajec. ~ Tyto želvy obývají stinná místa na pevninských podmořských útesech, kde je dostatek potravy, chaluh.

V Jadranu a potažmo ve Středozemním moři se mohou ještě vyskytnout Eretmochelys imbricata imbricata (Linnaeus), která obývá Středozemní moře a Atlantský oceán. Dále vzácně želvy z čeleďi kožatkovití, Dermochelydidae má jediného zástupce, rod Dermochelys (Blainville). Dermochelys coriacea (Linnaeus) obývá všechna tropická moře a oceány a může se vyskytnout až ve Středozemním moři. Tato želva měří až 2,3m a váží až 600kg.

Biologie:
Po vylíhnutí se stovky malých želv hrnou do moře a pokud se jim to podaří mají před sebou několik let, aby vůbec přežili. O tomto období se vlastně vůbec nic neví. Předpokládá se, že během prvního roku života jsou tyto želvy masožravé, později se z nich stávají většinou vegetariáni.
Když karety dosáhnou stáří asi 10 let, vydají se do mělčího příbřežního moře a změní svůj způsob života. Žijí na dně moře, nanejvýš do hloubky 200 metrů, a živí se tamními živočichy, raky, dalšími korýši. Těmto podmínkám vyhovují ve Středozemním moři především vody severního a středního Jadranu a zálivu Gabes v Tunisku, které jsou proto nejvýznamnějšími stanovišti karety. Zde karety žijí až do své pohlavní zralosti, které dosahují ve stáří 20 až 30 let. A pak se vydávají na pouť do míst, kde se samy vylíhly, a nakladou zde vejce. Tato místa mohou být vzdálena až tisíce kilometrů od míst, kde karety strávily značnou část dosavadního života.
Hnízdiště karet se nejvíc objevují na pobřeží v Řecka, Tuniska, Lybie a Kypru. Nejznámější je na řeckém ostrově Zakynthos, v Jónském moři, kam želvy (Caretta-Caretta) připlouvají v období od června do začátku srpna, aby do písku nakladly vajíčka. Během sezony se podél šesti pláží v zálivu Laganas (letoviska Kalamaki, Laganas, Ag. Sostis) objeví v průměru asi 1 300 hnízd. Některé pláže zátoky Laganas patří k chráněnému mořskému parku, ale i ostatní pláže jsou v době hnízdění hlídány.

Ochrana:
Nejrozšířenější čeledí želv ve Středozemním moři je Cheloniidae a druhem Caretta caretta (Linnaeus), (kareta obecná)
Základní ochranu želvám zaručuje mezinárodní konvence na jejich ochranu, ale zdá se, že je velmi nedostatečná. Konkrétní ochranářský program na Jadranu se datuje už od roku 1993. Na realizaci tohoto projektu pracují nyní chorvatští a slovinští odborníci z oceánografických ústavů a přírodovědných muzeí v Chorvatsku a Slovinsku, kteří spolupracují i s odborníky dalších zemí. Sledují migrace a etologii želv pomocí satelitních napojení i GSM propojení, stejně jako u mobilních telefonů. Účinnost je různá, nicméně množství informací za tu dobu aspoň upřesnily problémy, které se týkají jejich ochrany.
Druhá část programu má za úkol připravit podklady pro ochranu želv před rybáři a jejich koordinaci u všech středomořských států.
Počet karet začal dramaticky klesat po druhé světové válce, a to jejich lovem, dále znečišťováním moře a také rozvojem cestovního ruchu a jeho zařízení i přímo v místech kladení vajec. Na ubývání karet mají vliv i některá plavidla, především rychlé lodi se svými lodními šrouby.
Ale největší nebezpečí v posledních 50 letech je prudké rozšíření rybolovu vlečenými sítěmi po mořské dně. Mnoho karet v nich zbytečně uvízne a zahyne. Podle průzkumu se v chorvatském Jadranu náhodně uloví za rok na 2 500 karet, podle italských průzkumů pak v jejich mořích 3600 karet, u Baleár je to až neuvěřitelných 24 000 jedinců. Záleží pak na typu sítě a na tom, na jak dlouho v ní kareta uvízla a zda se zranila. V některých sítích je úmrtnost až 60 %.

V případě nálezu mrtvé želvy nebo jakéhokoliv problému z jejich ochranou určitě podejte zprávu na tuto adresu: Hrvatski prirodoslovni muzej, Demetrova 1, Zagreb, nebo volejte 01/4851 700 ili 098/781 176, či napište mail: Bojan.Lazar@hpm.hr

Zpracováno podle informací: dipl.inž.biol. Bojanem Lazarem, Hrvatski prirodoslovni muzej

Přehled článků