Legenda šedesátých let, hadicová automatika Mistral, je v moderní verzi znovu na světě. Mateřská firma Aqua-Lung vyslyšela přání tisíců podmořských fotografů, když znovu vzkřísila k životu zařízení, vypouštějící bubliny až za potápěčovou hlavou. Můj stařičký Royal Mistral se díky tomu odebral do síně slávy a já, vyzbrojen novým modelem, jsem nedočkavě zamířil pod zamrzlou hladinu zatopeného lomu.

Technici Aqua –Lungu tvrdí, že automatika je mimořádně dobře přizpůsobena pro potápění ve studené vodě, jelikož všechny její podstatné součásti jsou konstrukčně izolovány od ledové kapaliny.Jediné co je u tohoto přístroje nutné před potápěním v ledové vodě udělat, je výměna krátké středotlaké hadice za delší, která je součástí soupravy. Potom už jsme se s Petrem vydali nedočkavě do ledových hlubin. Mistraly fungovaly, co se týče nádechového odporu, podstatně lépe než jejich předchůdce, i když s dnešními špičkovými automatikami se nádechový komfort samozřejmě srovnávat nedá. Potápěč se musí ve vodě také více orientovat na polohu, regulátor je samozřejmě citlivý na výšku vodního sloupce mezi plícemi a druhým stupněm za hlavou. Ale rozdíl není, pravděpodobně díky menšímu průměru membrány, tak markantní jako u starého Royal Mistralu. Air-flow je po vyjmutí z úst velmi razantní. Nepomáhá ani natočení náustku, je rozhodně nutné zastrčit dýchací otvor zpátky do úst, případně jeho polohu snížit pod úroveň druhého stupně. Fotografování, pro které je tento přístroj hlavně určen, probíhalo bez rušivých bublin, na které nebylo třeba vůbec brát zřetel. Jediné, co mě poněkud kazilo komfort z hezkého ponoru, byl boj se samotným náustkem. Zodpovědně mohu prohlásit, že starý francouzský model měl náustek sice větší a tvrdší, ale vrapové hadice jej nijak v ústech nepáčily, na rozdíl od menšího anatomického v novém přístroji. Možná je to průměrem hadic, které jsou převzaty od moderních rebreatherů, možná je to otázka zvyku. Všechno ostatní už bylo super. Vyfouknutí zatopeného náustku a s ním spojené výdechové hadice probíhalo naprosto bezproblémově, podobně jako u ústenky. Nakonec se Petr rozhodl donutit přístroj k zamrznutí razantním air-flow po dobu několika desítek vteřin. Nic takového se nekonalo. Přístroj dál běžel jako hodinky. Na závěr bych chtěl znovu zdůraznit, že se jedná o regulátor vyvinutý prioritně pro potřebu fotografů, není určen k dobývání extrémních hloubek a jeho použití pod padesátimetrovou hranici se důrazně nedoporučuje. V zatopeném lomu, několik metrů pod zamrzlou hladinou, však oba Mistraly pracovaly na jedničku s hvězdičkou.

Vašek Kříž, foto autor

Další technické informace a cenu naleznete zde.

Přehled článků